dlouhý bič

Co všechno se člověku vybaví, když uslyší tenhle termín ? Symbol ovládání, trestu, vnucování vůle nebo další jiné, vesměs nepříjemné věci související s násilím ?

Ano, i tak lze vnímat toto slovní spojení. Ale byl by to dost jednostranný pohled.

Co takhle položit si otázku : ,, Je špatná pověst předmětu dána jeho povahou, nebo jsou její příčinou lidé, kteří s tím či oním předmětem zacházeli tak, že vzbudili odpor svého okolí ? ´´

Jména těch lidí se časem zapomněla, ale nástroj, kterým se činnost vyvolávající pohoršení a odpor prováděla, ten se v paměti uchovává dál.

Ale jsou tu i další dojmy, které se dostaví po vyslovení těchto dvou slov. Zvědavost, uznání, chuť zkusit něco neobvyklého, či snad konání ve smyslu : ,, Když to dokázali jiní, já to dokážu taky ! ´´

To, co tady uvádím, je určeno pro lidi s pocity, které jsem uvedl v druhém odstavci. Pro ty, kteří mají s bičem zkušenosti i pro ty, kteří se chtějí o této věci nebo o takřka odloženém umění výroby a práci s dlouhým bičem něco dozvědět, nebo si o tom popovídat se stejně ( teď mi promiňte ten výraz ) postiženými lidmi.

Je –li neobvyklý koníček postižením, jsem tedy také postiženým a nikterak se za to nestydím !

Bič provází člověka snad už od nepaměti. Potřeba používat nějaký nástroj pro ovládání zvířete nebo zvířat vznikla v době, když si člověk zdomácněl první zvíře, které neumělo létat a běhalo po čtyřech nohou. Nejdřív si pro jeho ovládání vzal asi proutek nebo klacek. O chvíli později ho při nějaké hloupé náhodě napadlo na něj uvázat kousek řemínku – a bylo to tady. Pak už to šlo skoro samo. Vymýšlení nových tvarů, provedení, konstrukcí, no prostě samá inovace ve snaze usnadnit si práci a trumfnout ostatní. No prostě lidé.

Za dobu, po kterou lidé biče používají, se vyvinulo nepřeberné množství druhů a typů, odlišujících se od sebe vzhledem, provedením, konstrukcí, vzhledem činnosti, při které byl pomocníkem a prodlouženou rukou

Už jako kluka mne to táhlo k westernu. S postupem let intenzita zájmu stoupala nebo klesala, ale směr zůstával stejný. Nejvíce jsem obdivoval hrdiny, kteří zacházeli s dlouhými biči, ať už to byly postavy kladné nebo záporné, to mi bylo jedno. Pro mne to byli kouzelníci, kteří uměli něco zvláštního a já jsem chtěl umět to, co oni. No jo, ale kde vzít ten bič ? Dlouho jsem jen snil, až mi náhoda přihrála do rukou knihu F.A. Elstnera Uzly a laso ( to mi bylo asi tak 12 let ). A díky této knize jsem si začal realizovat svůj sen a musím dodat, že mne to drží do dnes. Pan Elstner, i když ve své knize dlouhému biči nevěnoval nijak rozsáhlou kapitolu, mi ukázal, že nejen ovládání , ale i výroba biče je pořádným kusem umění. Práci s bičem příliš neovládám, zato jsem se dal na jejich výrobu. Svůj první výtvor jsem udělal hned po zhltnutí výše jmenované knihy a další modely následovaly. Dnes mám z toho koníčka. Člověk něco uvidí, tak to napodobí a navíc přidá něco vlastního, aby za čas přišel na trochu jiný způsob atd., atd. Takže se pořád snažím docílit dokonalosti, i když dobře vím, že toho nedosáhnu. A to je na tom to nejhezčí. Proto píši tyto stránky, abych našel stejně naladěné lidi, se kterými si můžu popovídat, nebo kterým mohu pomoci.

Nedřív by si měl člověk zvážit, na co vlastně hodlá bič používat. Na honáckou práci jsou vhodnější biče australského typu, pro různá představení nebo westernová show je lépe použít přesnější biče americké (i když zkušená ruka to s australákem dovede také ).

Dál je třeba vzít v potaz naši zkušenost. Pro začátečníka je podle mne vhodnější bič americký.

Nesmíme ani zapomenout, z jaké pozice budeme s bičem pracovat, mám na mysli pozici člověka stojícího na zemi a pozici jezdce. Pro pěšáka jsou použitelné oba uvedené typy, pro jezdce vlastně také ( ale stylovější je australák ).

Tak tady se názory rozcházejí. A to je dobře, protože na tuhle otázku není žádný vzorec. Podle mého by měla zvolená celková délka biče ladit s výškou jeho uživatele a délkou jeho paže. Zkráceně řečeno, čím vyšší člověk ( čím delší ruka ), tím delší bič může ovládat. Uživatel průměrného vzrůstu ovládne s přehledem 3 m bič. Z mých chatrných zkušeností bych krajní celkovou délku biče odhadoval tak na 4 – 4,5 m, ale to už bych považoval za extrém.

Ono ani tak nezáleží na délce, jako spíš na ruce, která bič vede. S kratšími biči lze provádět věci, při kterých se divákům tají dech i při menších zkušenostech.

Když už se dostanete ve svých myšlenkách až sem, jste na nejlepší cestě státi se jedním z ,,postižených ´´. Ale to přece není žádná tělesná či duševní vada.

Až si budete svého nového pomocníka vybírat, první se dívejte na jeho vzhled, když je smotaný. Bič by měl mít určitou tuhost, která zaručuje dobrou ovladatelnost a přesnost jeho vedení. Takže, i ve smotaném stavu mají být jeho jednotlivé závity ladné, bez ostřejších zlomů.

Potom si všímejte konstrukce biče. Má mít práskačku, vyměnitelný nástavec ( o vlastním tělu biče a rukojeti nemluvím ).

Dále se zajímejte o materiál použitý na duši a oplet,popř. oplety. Berte pouze pravou kůži, netolerujte žádné její náhrady.

Stejně pečlivě vybírejte i způsob pletení a počet pramenů ( řemínků ) v opletu. Platí pravidlo, že čím více opletů a čím více pramenů v opletu, tím kvalitnější výrobek ( takže se nedivte, když vám řeknou cenu za 3 m bič se třemi oplety , plácnu – 7 000 Kč ). Viděl jsem už v prodeji biče za 2 500 Kč, které by měli prodejci spíš dávat zájemcům zdarma – ale to je můj názor.

Ať tak nebo tak, radši si počkejte a šetřete déle, než abyste si pořídili ( s prominutím) nějaký aušus. V případě pěšáka to ani tak nevadí, ten napráská tak akorát první sám sobě, ale jezdec by měl mít na srdci, že kvůli jeho šetření nebo uspěchanosti nemá trpět kůň.

V peněžence máte sice pořádný průvan, ale jste majiteli biče. Tak, a teď ho vyzkouším. Nejvhodnější je to na trávě,pilinách nebo parketách či linu ( poslední dvě varianty nedoporučuji, nějak je mám podvědomě spojeny s rachotem tříštícího se skla a porcelánu – nic moc ) . Dále pak nedoporučuji jako podklad při tréninku asfalt, beton, písek nebo jiné drsné povrchy, které způsobí odření či prodření opletu .

Tak holt skončete s řáděním,zítra je taky den ! Ale než bič pověsíte na věšák, který máte pouze pro něj, vezměte ho, očistěte hadříkem, jemně namažte, nechte zatáhnout, navoskujte včelím voskem a nakonec ho pěkně vykartáčujte kartáčem na šaty ( kartáč potom neukládejte zpět do šatníku – pozn. autora ) . Pakárna, co ? Jó, pořídili jste si kvalitní výrobek a jak se o něj budete starat, tak vám bude sloužit.